Mezistromy.cz: Problém „kůrovec” a možnosti krátkodobého řešení stávající situace

//Mezistromy.cz: Problém „kůrovec” a možnosti krátkodobého řešení stávající situace

Mezistromy.cz: Problém „kůrovec” a možnosti krátkodobého řešení stávající situace

Řešení současné nepříznivé kůrovcové situace v našich smrkových lesích spočívá v uplatňování standardních obranných opatření zahrnující i preventivní opatření, píše server Mezistromy.cz. Ta jsou definována především ve Vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění vyhlášky č. 236/2000 Sb. a dále v ČSN 48 1000 ochrana lesa proti kůrovcům na smrku (z roku 2005). Kromě toho byly metody ochrany zveřejněny v řadě dalších recentních publikací, které mají lesníci k dispozici.

Vlastní řešení vychází ze tří zásadních principů:

  1. odstranění atraktivního dříví z lesa před začátkem rojení;
  2. důsledné vyhledávání a včasná a efektivní asanace napadeného dříví;
  3. dočišťování ohnisek žíru pomocí odchytových zařízení.

K naplnění těchto principů máme dostatečné znalosti, avšak složitost současné situace znamená v některých případech při jejich naplňování nemalé komplikace, které narůstají především s výší napadeného kůrovcového dříví. Je nutné si také důsledně uvědomit význam jednotlivých principů a jejich naplňování, což má dopady na konečný efekt v ochraně lesa proti kůrovci.

 

 

Odstranění atraktivního dříví z lesa před začátkem rojení

Protože lýkožrout smrkový je sekundární škůdce napadající čerstvě odumřelé stromy nebo stromy silně oslabené, existují především tří základní skupiny atraktivního dříví:

  • dříví z těžby;
  • polomové dříví;
  • stojící stromy silně oslabené suchem (příp. dalším činitelem, např. václavkou).

Nejmenším problémem je odstranění dříví z těžby. To by mělo být z lesa vyvezeno do začátku rojení lýkožrouta smrkového (dle podmínek zpravidla pro jistotu do konce března, ve vyšších polohách nad 600 m do konce dubna), nechceme-li jej využít jako lapáky pro hubení kůrovce.

Složitější situace je v případě polomů (většinou větrných, ale mohou být i sněhové). Zde se projevují především tři rizikové faktory, a to rozsah a lokalizace polomů, kapacity na zpracování a odbyt dříví. Jestliže nejsou polomy příliš rozsáhle a příliš rozptýlené, nebývá problém je zpracovat včas (tzn. opět do začátku rojení). Při správné organizaci i rozsáhlejší polomy lze včas zpracovat, jak ukazují i zkušenosti z relativně nedávné minulosti. Negativně se zde projevuje nedostatek kapacit na zpracování polomů (včetně problému se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění, které prodlužuje termíny od vzniku polomu po jeho zpracování, a rovněž problémy s odbytem dříví, kterého je v současné době nadbytek a přináší s sebou celou řadu problémů.

Nejsložitějším problémem je však oslabení smrkových (ale i jiných) porostů suchem. Zde nelze tuto zásadu aplikovat, přitom suchem oslabené stromy ztrácejí výrazně možnosti obranyschopnosti a i malé množství pionýrských brouků je schopno stojící strom zahubit.

 

Důsledné vyhledávání a včasná a efektivní asanace napadeného dříví

Tento princip je v ochraně proti lýkožroutu smrkovému zásadní, a to ve všech fázích gradačního cyklu. Jeho význam je však v různých gradačních fázích kůrovce různě důležitý. Zatímco v latenci (doba latence) při úspěšném naplňování zásad tohoto principu můžeme zamezit vzniku gradace, při vlastní gradaci je pak základním prvkem jejího zlomení a navrácení se do latentního stavu (i když toto období může trvat i více let).

Opět menším problémem se může zdát důsledné a včasné vyhledání napadených stromů. Nejintenzivněji probíhá v počátku rojení, kdy je nálet na stromy nejsilnější, avšak musí kontinuálně probíhat v průběhu celého roku, i když s různou intenzitou. Metod zjištění napadení stromů je celá řada. Zejména na jaře, při prvním rojení, je nejúčinnější metodou vyhledávání napadených stromů pomocí drtinek (drtinky) za šupinkami kůry na patě kmene. Takto lze napadení zjistit v nejkratším možném termínu od napadení. Ostatní metody jsou buď relativně málo spolehlivé (např. ronění pryskyřice) nebo se symptomy napadení projeví relativně pozdě (rezavění jehličí, opadávání kůry), takže na následnou asanaci zbývá relativně málo času. Důležité je také vědět, „kde vyhledávat“. Za normální situace se obvykle soustřeďujeme u lýkožrouta smrkového na osluněné porostní stěny, kůrovcová ohniska z předchozího období a na lokality po zpracování polomů. To však v současné době při plošném oslabení porostů suchem nestačí, vyhledávání musí probíhat i uvnitř porostů, což zvyšuje náročnost této činnosti zejména z časového hlediska.

Větším problémem je však včasné pokácení a následná účinná asanace. To je ovlivněno zejména dvěma faktory – nedostatkem kapacit nejen na kácení, ale především na asanaci a již zmíněná špatná situace s odbytem dříví, kdy napadené dříví zůstává nedostatečně asanované přímo v lese nebo v jeho těsné blízkosti. Nejčastějším problémem je právě pozdní asanace, kde již většina brouků (ne-li všichni) napadené dříví opustila. Rovněž v porostech zůstává větší či menší množství stojících napadených stromů, částečně nebo zcela opuštěných. Vlastní metody asanace, včetně výhod a nevýhod či omezení, jsou uvedeny v samostatném příspěvku.

 

Dočišťování ohnisek žíru pomocí odchytových zařízení

Uplatnění tohoto principu je jistou „třešničkou na dortu“. Již z názvu vyplývá, že jde o odchycení jedinců, kteří po vyhledání a asanaci napadených stromů z různých příčin v lesních porostech zůstávají (zpravidla v blízkosti svého vyrojení). Zpravidla, s ohledem na hygienu porostu (absenci nebo prezenci feromonů lýkožrouta smrkového a atraktivního materiálu), můžeme odchytit maximálně několik procent populace tohoto škůdce. Přesto i takto malé množství může sehrát významnou roli (významnější je v latenci, se stoupající populační hustotou se může význam zdát nižší). Vyplývá to z toho, že jestliže v porostech zůstanou přibližně 3 % populace (při poměru pohlaví jeden samec na dvě samice), pak se hladina populace prakticky nemění. Z toho vyplývá, že i jedno či dvě procenta mohou být významná z hlediska nárůstu nebo poklesu populační hustoty. O zbytek se pak může postarat právě obranyschopnost jednotlivých stromů a právě asanace napadeného dříví.

Pro dočišťování ohnisek žíru používáme tři základní typy odchytových zařízení – klasické lapáky, otrávené lapáky a feromonové lapače. Výjimečně jsou používány i další „netradiční“ metody, jako soustřeďování náletu lýkožroutů na porostní stěny určené k těžbě (tzv. švédská metoda), ošetřování stojících stromů insekticidy apod., přičemž některé tyto metody jsou značně diskutabilní nejen po stránce účinnosti, ale také po stránce „legislativní“.

Klasické lapáky jsou dlouhodobě osvědčenou metodou, používanou zhruba 200 let. Jejich aplikace nemá prakticky žádná omezení, lze ji použít vždy a všude, a to s vysokou spolehlivostí. Má však i své nevýhody. Jednou z nich je omezená odchytová kapacita, kdy po obsazení lapáku může dojít k napadání okolních stojících stromů. To se však běžně řeší kontrolami lapáků v pravidelných intervalech a v případě potřeby (plného obsazení lapáku) se kácí další lapáky. To však s sebou přináší další negativní důsledek – snižuje se počet stromů v porostu. Čím je napadení intenzívnější, tím je nutné pokácet více lapáků a tím více se stále snižuje počet stromů v porostu. V extrémních gradačních oblastech to může být velmi významné, zejména při dlouhodobějším (několikaletém) používání. Druhým významným faktorem je případná pozdní nebo neúčinná asanace, která prakticky může „anulovat“ její použití.

Na přelomu 70. a 80. let minulého století byly do ochrany lesa zavedeny jako alternativa lapáků feromonové lapače. Jsou sice nonsaturační, tzn., že jejich kapacita je „neomezená“ (resp. omezená takovým množstvím brouků mezi kontrolami, které se ještě nikdy nezdařilo překonat), ale i tak mají své nevýhody. První z nich je nutnost dodržování bezpečnostní vzdálenosti od porostní stěny (min. 10 m). Druhou nevýhodou je nutnost pravidelných kontrol a odběrů zachycených jedinců a jejich spolehlivé zahubení. Na druhou stranu zde nehrozí nebezpečí napadení stojících stromů v případě zanedbání kontrol, které se provádějí v intervalu 7–10 dní (i když toto riziko nelze zcela vyloučit, zejména u porostů se sníženou vitalitou).

Třetí alternativou je použití otrávených lapáků, což je insekticidem ošetřený lapák navnaděný feromonovým odparníkem. Nejčastěji se aplikuje v podobě trojnožek z cca 1–1,5 m dlouhých polen. Z počátku byl účel jejich použití chápán jako náhrada za nedostatek feromonových lapačů, které při jejich zavedení nebyly vždy ani zcela účinné, nebo byly využívány v nepřístupných oblastech, kde nebylo možné provádět pravidelné kontroly. To je totiž jejich největší výhoda – po jejich instalaci se nemusí přibližně 8 týdnů kontrolovat (poté je potřebné provést jejich opětovné ošetření a výměnu feromonového odparníku. Jejich největší nevýhodou je prakticky nemožné vyhodnocování výše odchycených (zahubených) brouků. V praxi používané trusníky jsou zcela nevyhovující. Jediným řešením tohoto problému je zakomponování do sestavy otrávených lapáků alespoň jednoho feromonového lapače, který využíváme pro stanovení stupně odchytu.

Stupeň odchytu je totiž základem pro stanovení počtu odchytových zařízení pro druhé rojení. Pro první rojení se používá kalamitní základ, což je objem evidovaného kůrovcového dříví za období od 1. 8. do 31. 3. následujícího roku. Podrobnosti jsou uvedeny ve výše zmíněných legislativních předpisech.

Novou alternativou otrávených lapáků je systém Trinet P, využívající insekticidní sítě. Je stejně použitelná jako otrávený lapák, není nutná opakovaná aplikace insekticidu v rámci letové aktivity lýkožrouta smrkového, pouze je nutná obměna feromonového odparníku.

 

Zdroj: Mezistromy.cz

 

By | 2018-07-10T05:41:20+00:00 Červenec 11th, 2018|Aktuality|